Kdo byl zakladatelem někdejšího Hotelu Smržů? Rodinné vzpomínky shromáždila vnučka Věra Věříšová, rozená Smržová: „Jaroslav Smrž byl můj dědeček. Krutý osud protektorátních Čech a Moravy mi nedovolil jej poznat, a tak všechno, co vím o jeho životě, pramení z vyprávění mých příbuzných, známých a především mého otce, dědečkova syna. Dědeček pocházel z rodiny velkostatkáře Matěje Smrže, sedláka tělem i duší. A možná právě v těžké práci rolníků, již bylo nutné přetavit v zisk, se zrodila dědečkova pilnost a podnikavost. Nespokojil se s výučním listem řeznického mistra a svou technickou zdatnost následně zúročil ve studiu, aby se stal stavebním inženýrem. Z manželství se ženou Marií vzešli potomci – prvorozená Jaroslava a druhorozený Miroslav – můj otec. 

Rodina byla dobře zabezpečena neúnavnou dědečkovou prací. Vystavěl několik domů ve svém rodném Sepekově, ale jeho ambice byly vyšší. Tak vznikl plán na stavbu hotelu. S prozíravostí zdatného obchodníka našel pro svůj projekt místo vpravdě lukrativní, poblíž vyhlášené katedrály, nadosah všemu tehdy běžnému společenskému dění, které představovaly pouti a náboženské slavnosti. V době svého vzniku byl jeho hotel stavbou úctyhodnou, rozhodně jednou z největších v Sepekově. Ve třech podlažích se našlo místo pro řeznickou udírnu, chladírnu, dílnu, sklad piva, dva sklady na potraviny, kotelnu, hostinec s výčepem a kuchyňkou, prodejnu masa, původně šest hostinských pokojů se sociálním zařízením a dvoupokojový byt.

Radost z dostavby vysněného hotelu, která se datuje rokem 1941, zkalil však Smržovým nástup fašistické nadvlády do našich zemí. Možná dědečkova neochota postoupit hotel Němcům, kteří ho chtěli využít jako agitační středisko pro aktivity NSDAP, možná obyčejná lidská závist a nebo pouhá touha vlichotit se stály za udáním a následnou deportací dědečka do koncentračního tábora. Život člověka, který byl ve své obci oblíben nejen pro to, že dal mnoha lidem práci, ale i pro svůj životní entuziazmus a smysl pro spravedlnost, vyhasl v Mathaussenu roku 1942, pouhý rok poté, kdy v Sepekově realizoval svůj životní sen – Hotel Smržů. 

Další osud hotelu už nebyl příliš radostný. Zůstal ve vlastnictví rodiny Smržů po zbytek války a v prvních poválečných letech. Znárodnění roku 1948 přetrhalo všechny rodinné záměry pokračovat v odkazu jeho zakladatele. Hotel přešel do majetku obce, která v něm zbudovala kinosál, ale o jeho údržbu příliš nedbala. Do rukou potomků Jaroslava Smrže se hotel vrátil až v rámci restitucí po roce 1989. 

Věřím, že dobrý duch mého dědečka žije v jeho zdech dál jako připomínka velkého životního snu, tragické zrady, víry v to, že odvážné činy mají smysl, jakkoliv se mohou zdát pošetilé. Věřím, že osud nového Hotelu Smržů bude šťastnější a že naplní očekávání těch, kdož do něj vkládají své naděje. Tak jako kdysi můj dědeček“.